Proč máme mě/mně
Proč máme mě/mně?
Jednou jsem s někým řešila, k čemu je dobré mít mě a mně, když je to výslovnostně stejné a v pravopise to spoustu lidí akorát strašně plete.
Tak jsem se zeptala v jazykové poradně, kde se to vlastně vzalo.
A tohle je jejich odpověď:
Rozdíl mezi tvary "mně" a "mě" je způsoben historicky. Každý z těchto tvarů má totiž původ v jiném slovním základu. V průběhu vývoje se po prodělání všech pravidelných hláskových změn sice setřel rozdíl ve výslovnosti, v pravopise však čeština tyto historické rozdíly stále reflektuje. Pro zjednodušení vyjdeme z následující tabulky, která ukazuje skloňování zájmena "já" (v jednotném čísle) v dnešním spisovném jazyce:
1. já
2 (beze) mne/mě
3. (ke) mně, (dej) mi
4. (vidíš) mne/mě
6. o mně
7. mnou
Původní tvar 2. p. zněl v praslovanštině (společný předek všech dnešních
slovanských jazyků) "mene/mьne". Původní české "mne" je pokračováním varianty "mьne", kterou čeština po zániku jerů (ь) uchovala právě v podobě "mne".
Původní tvar 4. p. zněl v praslovanštině "mę". Nosovka "ę" se pak zcela
pravidelně v průběhu vývoje v této pozici měnila na "ě", což způsobilo vznik dnešního českého "mě".
Následně tvar "mne" pronikl taktéž do 4. pádu a tvar "mě" do pádu 2., čímž je způsobena dnešní variantnost tvarů pro 2. a 4. pád.
Původní tvar 3. a 6. p. v praslovanštině zněl "mьně", což po zániku jerů
dalo vzniknout současným tvarům "mně".
Co tomu říkáte? Zajímavé, že jo?
Komentáře
Přehled komentářů
Pomáhám si tvarem "ty".
Já ve škole často nedávávala pozor, ale tohle mi utkvělo v paměti asi navždy.
1. ty - já
2. bez tebe - beze mne
3. k tobě - ke mně
4. vidím tě, tebe - mě, mne
6. o tobě - o mně
7. tebou - mnou
zajímavé
(Krata, 9. 2. 2007 23:49)
Opravdu velmi zajímavé
Já furt pletu 6. pád, asi jsem tenkrát nebyl ve škole, či co. jinak se mě/mně snažím vyhnout výrazem mne. :-)
Jak to řeším já
(Sissy, 18. 3. 2007 16:04)